Dolní Chabry jsou starobylá osada z raně feudální doby. Nejstarší písemná zmínka se datuje do r. 1092, ale předpokládá se, že obec je mnohem starší.

Při archeologickém výzkumu v roce 1978 byl objeveny zbytky objektů z 12. a 13. století. Kostel  Stětí svatého Jana Křtitele byl postaven v první třetině 12. století, ale jeho základy jsou mnohem starší.
Původní význam názvu  Chabry lze přeložit jako obec chrabrých lidí. V předhusitském období náležely Chabry Strahovskému klášteru. V polovině 16. století se v historických pramenech objevuje také druhá osada – Horní Chabry.  K roku 1515 se váže zpráva, v níž se hovoří o pustém dvoru v Chabrech, které v té době patřily Čimicům. Na konci 16. století byly Chabry připojeny k libeňskému panství. V roce 1719 se jejich vlastníkem stalo Staré Město, které koupilo také Horní Chabry. Od té doby měly obě osady společnou vrchnost. Podle zápisů z r. 1654 zde stálo 9 obývaných domů a 4 domy zbořené. V roce 1843 již měla obec  259 obyvatel a 34 čísel popisných.
Součástí hlavního města  se Chabry staly v roce  1968, kdy čítaly 2.496 obyvatel a  530 čísel popisných.

První škola  zde vznikla v roce 1780 a jejím zakladatelem byl  František Schüller, který ji založil ve vlastní chalupě. Jednotřídní školní budova  zde vznikla v roce 1823.

Osud Chaber je pevně svázán s Čimicemi, kdy byla na základě obecního zákona vytvořena politická obec Chabry-Čimice  skládající se z Dolních a Horních Chaber a obce Čimice.

Za zmínku stojí také pokusy o dolování zlata, které se datují na konec 19. století. K nejznámějším památkám, kterými se Chabry pyšní dodnes,  patří menhir a již zmíněný kostel.